Učitel a člen Obrany národa npor. v zál. in memoriam Cyril Žižlavský
Cyril Žižlavský se narodil 21. února 1908 ve Vřesovicích v domě č. p. 124 Františkovi a Anežce Žižlavským. Dva roky po Cyrilovi přišla na svět jeho sestra Marie a v roce 1923 pak nejmladší sestra Vlastimila. Dětství i školní léta prožil ve Vřesovicích. Měšťanskou školu vystudoval v Osvětimanech. Cyril si přál stát se učitelem, a po ukončení studia proto nějakou dobu působil v Užhorodu na Podkarpatské Rusi, kam se pravděpodobně dostal na tehdejší „povinnou“ umístěnku. Později byl odborným učitelem na měšťanské škole v Koryčanech, kde také zakončil svou krátkou učitelskou kariéru.
K vojenské službě byl odveden v roce 1928 a základní vojenskou službu absolvoval u pěšího pluku 19 v Mukačevě. V roce 1931 byl povýšen na podporučíka. K další vojenské službě byl povolán v roce 1938, kdy československá vláda vyhlásila mobilizaci. Velmi těžce nesl její ukončení i přijetí Mnichovského diktátu. Později vstoupil do organizace Obrana národa, kde se setkal se svými kolegy a budoucími spolupracovníky nejen z řad Sokola, jehož byl rovněž členem, ale také z učitelského sboru.
Ve třicátých letech se Cyril oženil. Jeho ženou se stala Štěpánka Dobiášová ze Žeravic. Zpočátku manželé žili ve Vřesovicích, později se přestěhovali do malého bytu v Koryčanech, kde Cyril učil a Štěpánka pracovala na poště. V roce 1938 se jim narodila dcera Jitka.
V březnu 1939 bylo rozbito Československo a vznikl Protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát. Již v roce 1940 působila na Koryčansku ilegální odbojová skupina, která měla po určitou dobu svou základnu v Mouchnicích. K jejím členům patřili nejen Cyril Žižlavský, ale mimo jiné také Ondřej Hubr, jeho švagři Rudolf Sládek a Josef Richter či mouchnický mlynář Jaroslav Sušil. Mezi významné Cyrilovy spolupracovníky patřili také Jindřich Traudyš, jeho bratr Stanislav Traudyš a rovněž Cyrilův kolega ze školy Karel Semrád.
I v tomto nelehkém období Cyril vykonával své učitelské povolání. Odboj se postupně formoval a v případě Cyrila a jeho spolupracovníků spočíval v napojení na nejrůznější ilegální skupiny – komunistické, sokolské i prozápadní –, které se postupně prolínaly.
Hlavní činností skupiny byl zpočátku roznos ilegálních tiskovin. Bohužel, jak se skupiny postupně rozšiřovaly, vstupovali do nich nejen vlastenci a lidé s čistými úmysly, ale také zrádci a konfidenti. Nebylo jednoduché je odhalit. Později se činnost skupiny rozšířila také o získávání zbraní, potravinových lístků, šatstva a peněz. Přicházelo období, kdy se plánovaly nejrůznější sabotáže a zároveň se budovala síť úkrytů pro budoucí potřeby.
Osudově nejen do života Cyrila Žižlavského, ale i všech jeho spolupracovníků a ilegálních skupin zasáhl v roce 1942 výsadek paraskupiny ZINC, jejímž velitelem byl Oldřich Pechal, vzdálený Cyrilův příbuzný (Cyrilův bratranec Jan Žižlavský se oženil se sestrou Oldřicha Pechala Boženou Pechalovou). Výsadek nedopadl podle představ a Oldřich Pechal potřeboval pomoc – nejen své rodiny, která byla o Velikonocích roku 1942 celá zatčena, ale také mnoha dalších. Hned na počátku se obrátil na Cyrila, kterého dobře znal a věděl, že se na něj může spolehnout. Cyril nezaváhal a spolu s Jindřichem Traudyšem zajistil několik Pechalových úkrytů, například v Blišicích u bývalého legionáře Rudolfa Berky. Předtím pobýval Pechal přímo u Cyrila doma v Koryčanech. V domě ukryli peníze, pistole a šifrovací klíč.
Po zatčení Pechalovy rodiny se začala stahovat smyčka i kolem Cyrila. K jeho zatčení mělo dojít 15. dubna 1942. Cyril však několik dní předtím z Koryčan odjel, protože už měl podezření, že je sledován. Nějakou dobu pobýval v brněnské nemocnici, aby si vytvořil určité alibi. Dne 13. dubna za ním do Brna přijela manželka Štěpánka i s dcerou Jitkou a všichni se vrátili zpět do Koryčan. Smyčka se pomalu utahovala. Následující den si pro malou Jitku přijela švagrová Štěpánky, která si ji chtěla na několik dní „půjčit“. Byla to šťastná náhoda. Jitka se tak ocitla v Žeravicích v rodině bratra Štěpánky Františka Dobiáše.
Dne 15. dubna si pro Cyrila přišlo gestapo. Zatím při něm stálo štěstí a podařilo se mu uprchnout, přestože byl při útěku postřelen. Zamířil do Blišic, kde mu poraněnou ruku ošetřil Berkův soused Josef Lukavský. Gestapo mezitím zatklo Cyrilovu manželku Štěpánku.
U Berků se však Cyril dlouho nezdržel. Uvědomoval si nebezpečí, kterému Berku a jeho rodinu vystavoval, a tak ještě během dopoledne odešel.
Nějakou dobu pobýval v lesích mezi Koryčany a Vřesovicemi. Do Koryčan se už nechtěl vracet, aby neohrozil místní obyvatele. V Chřibech ho objevil hajný František Selucký z hájenky Zavadilka. Viděl, že je Cyril zraněný, a proto ho odvedl do své hájenky. Následně odjel do Kyjova pro svého přítele, sokolského činovníka a lékaře Vladimíra Dunděru. Ten ani na okamžik nezaváhal a vydal se se Seluckým Žižlavského ošetřit. Současně mu přislíbil, že se pokusí zajistit další úkryt. Později Cyrila i Pechala ošetřovala také manželka doktora Dunděry Gabriela.
A tak vstupují na scénu další pomocníci a ukrývači. Prakticky všichni za svou statečnost později zaplatili životem. Patřili mezi ně učitelé Matěj Urban, Emil Cejp a František Horák, obchodník Jan Víšek, František Velimský a mnoho dalších. Strážmistři Josef Pospíšil a Václav Zýka mezitím vyzvedli ze zapečetěného Cyrilova bytu ukryté věci, které gestapo při prohlídce naštěstí neobjevilo.
Počátkem května byli Žižlavský i Pechal ukryti ve Ždánicích na faře Václava Kostihy. Dne 27. května došlo v Praze k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který svým zraněním podlehl 4. června. Přibližně o dva týdny později začalo zatýkání také na Kyjovsku. Mezitím došlo k zatčení Oldřicha Pechala, kterého konfident gestapa Ryšánek vylákal do Brna, kde byl po statečném boji přemožen a zatčen. Dne 12. června byla popravena celá Pechalova rodina.
Dne 21. června byli zatčeni manželé Matěj a Antonie Urbanovi. Následně byl ve Ždánicích zatčen farář Václav Kostiha, kaplan František Voneš i jejich uklízečka Josefa Kubatíková. O den později byli zatčeni také manželé Vladimír a Gabriela Dunděrovi, Karel a Marie Semrádovi, Josef a Marie Pospíšilovi, Emil Cejp a mnoho dalších. Všichni jmenovaní byli stanným soudem v Brně odsouzeni k trestu smrti a 1. července popraveni v Kounicových kolejích v Brně.
Cyril zůstal sám. Musel rychle opustit Kyjovsko. Další zázemí našel u manželů Františka a Marie Janouškových v Žeravicích ve stavení č. 258. Koncem září se František Janoušek spojil s Jindřichem Traudyšem a jménem Cyrila ho požádal o zhotovení nových dokladů. Počátkem prosince Cyril opustil svůj úkryt u Janoušků a přešel do Koryčan k Jindřichu Traudyšovi do domu č. 423, kde čekal na obstarání falešných dokladů.
Bohužel žádné doklady nezískal, a tak se posléze vrátil zpět k Janouškovým do Žeravic. Počátkem ledna roku 1943 se přemístil k Janu Kubíkovi, rovněž do Žeravic. Cyrilův pobyt zde skončil 27. února 1943. V ten den ho Jindřich Traudyš převedl do nového úkrytu v Mouchnicích, do domu Ondřeje Hubra, kde společně řešili další ilegální činnost.
Naneštěstí už to bylo v době, kdy se o Traudyše začalo zajímat gestapo. To ho zatklo 5. března 1943 v Koryčanech v jeho domě č. 423. Při výsleších dlouho zapíral, ale konfrontaci s dalšími zatčenými a brutálním výslechům nakonec podlehl. Prozradil, kde se Cyril Žižlavský právě ukrývá. Ještě téhož dne přijelo několik příslušníků zlínského gestapa do Mouchnic. Cestou přibrali četníky z četnické stanice v Brankovicích a celý dům Ondřeje Hubra obklíčili. Cyril Žižlavský se pokusil uprchnout, ale když viděl, že je dům zcela obklíčen a útěk není možný, rozhodl se dobrovolně ukončit svůj život a zastřelil se. Předtím ještě rozkousl kapsli s jedem.
Pochopitelně následovalo další zatýkání. Zatčeni byli manželé Ondřej a Anastázie Hubrovi, František a Marie Janouškovi, rodiče Františka Janouška Karel a Františka Janouškovi, jejich děti Karel a Ludmila a dále manželé Jan a Apoléna Kubíkovi. Dne 14. října 1943 byli v Praze na Pankráci popraveni František a Marie Janouškovi, Jan a Apoléna Kubíkovi, Ondřej Hubr a Jindřich Traudyš. Karel Janoušek zemřel v roce 1944 na následky útrap prožitých ve vězení, jeho manželka Františka zahynula 8. března 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück. Stanislav Traudyš, synovec Jindřicha Traudyše, odešel z tohoto světa rovněž dobrovolně. Když viděl zatýkání v Mouchnicích, bylo mu jasné, že se mu nevyhne, a proto se ve svém domě oběsil.
Útrapy koncentračních táborů i věznění se podařilo přežít Anastázii Hubrové a manželce Cyrila Žižlavského Štěpánce. Štěpánka zemřela až v roce 2005 v úctyhodném věku 94 let. Jistě po celý svůj život nikdy nezapomněla na svého hrdinského manžela. Dcera Jitka žije se svou rodinou v Německu. V roce 1946 byl Cyrilovi udělen Československý válečný kříž a zároveň byl povýšen na nadporučíka v záloze in memoriam.
Čest jeho památce.
